Myši nejsou vítané
Zřejmě většině z nás je známa skutečnost, že jsou laboratorní bílé myšky užiteční tvorové. My lidé je využíváme k nejrůznějším pokusům, abychom takové pokusy nemuseli dělat sami na sobě, což nám vyhovuje, a někteří lidé je chovají třeba i jenom pro své potěšení, což je také možné. Protože chovají-li se takové myši tak, jak nám to vyhovuje, mohou to být i naši mazlíčci. Ale není myš jako myš. A tak jsou tu kromě těch zmíněných bílých myší, jež máme někdy v oblibě, i volně žijící myši a další hlodavci, které už ani zdaleka tak rádi nemáme. Pokud je vůbec někdo, kdo by je rád měl. Ty totiž mají rádi snad jedině hadi, draví ptáci nebo kočky, jimž slouží za potravu.

Proč nám ti volně žijící hlodavci tak vadí? Důvodů je dost a přinejmenším některý z nich zná každý z nás. Víme, že mohou být tito tvorové přenašeči infekčních nemocí, že mohou škodit na potravinách i dalším našem majetku… A dohodnout se s nimi na nějakém kompromisu, při kterém by bylo naše soužití možné, nelze. Drobní hlodavci si prostě usmyslí, že se zabydlí v kanálech našich měst, kde se jim to zamlouvá, a nepřesvědčíme je k odchodu.

Udělají si své restaurace z našich popelnic, v nichž nalézají dost odpadků, které jsou pro ně potravou, a nenechají se odsud vypudit. A když máme obzvláštní smůlu, dostanou se až do našich objektů, které pak poškozují a ničí nám tu třeba potraviny. A tak je nejen doma, v restauracích, skladech potravin a podobných objektech, ale ani v okolí, rádi nevídáme. A bylo by nám nejmilejší, kdyby tu dotyční živočichové nebyli. Oni tu ale vždycky jsou. A tak musíme někdy povolávat deratizátory, aby nám s nimi pomohli. A nevadí nám u takové deratizace myší cena, kterou za ni musíme zaplatit. Protože je život bez myší natolik lepší než s nimi, že uděláme pomalu cokoliv, jen abychom se jich zbavili. A s tím nám mohou deratizátoři hodně pomoci.
























