Určitě se všichni shodneme na tom, že jsou potraviny, které pro malé děti vhodné jsou a na druhou stranu jsou jiné, které by rozhodně dostávat neměly. Spousta rodičů má tu zkušenost, že stačilo, když jejich dítě jednou ochutnalo čokoládu nebo sušenku a už bylo chyceno v pasti. Samozřejmě, že není možné dítě od sladkostí izolovat. A bylo by to asi špatné řešení. Až by se naše ratolest k něčemu sladkému dostala, asi by to s ní dopadlo jako s tím dobytčetem, které se utrhlo ze řetězu. Platí tu ale jedna zásada – čím déle, tím lépe. Odborníci i zodpovědní laici se shodují na tom, že do jednoho roku by dítě vůbec nemělo sladkosti dostávat. Ano, všichni se na tom shodujeme, ale skutečnost je většinou někde jinde.
Sladký výlet
Když Poradenské centrum „Výživa dětí“ uskutečnilo průzkum, ve kterém chtělo zjistit, jak se naše děti stravují, nestačilo se divit. Výzkum se týkal dětí nejmladšího věku. Což bylo od narození do tří let.
· Průzkum objevil, že až devadesát pět procent dětí má nesprávné složení jídelníčku. To je jistě alarmující.
· Ale co říci na to, že padesát procent dětí, mladších jednoho roku, má pravidelně přístup ke sladkostem?
Problém je asi daleko složitější. Některé maminky přiznávají, že musejí svému dítěti dát úplatek ve formě sladkosti, aby ho přinutily sníst normální jídlo. Dostávají se tak do začarovaného kruhu, ze kterého se jen těžko vystupuje. Jak tedy zvládnout situaci, kdy se jako rodič snažíte do svého dítěte dostat něco zdravého a stále se nedaří? Situace mnohdy začíná být zoufalá. Vzpomeňte si na známé rčení o hladu, který je nejlepším kuchařem. Chce Vaše dítě místo oběda raději nějakou sladkost? Neustupujte a neměňte ji za oběd. Říkejte si, že mu časem vytráví a pak bude rádo, když mu ten oběd dáte. A sladkost si můžete dopřát ve výjimečných situacích. Třeba na výletě.