Dovolená na cestách

Sami jistě uznáte, že lenošení na zahrádce u bazénu je také dobrá věc, ale cestování je o něco lepší. Už třeba pro sebevzdělání. Nebo proto, že jinde je jinde, a přece jen pro někoho moře znamená moře. Nevyměnil by jej ani za nic.  

Já po něm také strašně toužil a poprvé jsem z něj byl nadšen. Jenže už druhý den nadšení vyprchalo a třetí den polehávání na pláži už jsem se vysloveně nudil. Moře tedy není nic pro mne. Ale cesta tam, to bylo něco jiného. I zpátky.  

vlak

To se jelo vlakem z Hamburku, a to bylo něco. Nejprve super vybavený vlak s příjemnou stevardkou a hlášením na obrazovce, kde jste se například dočetli, jakou rychlostí se zrovna jede. Podotýkám, že to bylo před dvaceti lety. Zhruba. Takže až na přestup do Berlína naprosto bezvadné. Z Berlína do Prahy už nebylo vše tak čisťounké, jako v tom prvním vlaku. Nebyly ani obrazovky, všude to tak divně páchlo a vlak se plazil jako slimák.  

Z Prahy do Otrokovic to už byla opět klasická hrůza. Zamčené toalety, špinavá okna, zpoždění a prostě něco hrozného. Kultura cestování je všude jiná.  

Nikdy však není třeba házet flintu do žita. Ani já jsem na cestování vlakem nezanevřel. Ostatně, vy můžete cestovat jinak. Můj známý byl dva krát u pyramid a říkal mi, že se hned naučil slovo bakšiš. A dal takový, že měl velblouda i s jeho majitelem nebo vodičem jen pro sebe. Mimochodem s tím slůvkem a pořádným balíkem se dostal i tam, kam normální turisté vůbec nesmí. Cestování na korábu pouště pak popisoval jako neustálé tvrdé houpání a puch. Ale prý si pak zvykl tak, že už jinak ani cestovat nechtěl.  

velbloud

Jiný můj známý se zase chlubil cestováním na parníku. Tedy zaoceánském, ne tím na Vltavě. Upřímně řečeno, nic z té plavby neměl, protože většinu trávil uvnitř lodi v barech, restauracích a kinech.  

Nuže, nenechte se zahanbit, a i zkuste cestovat. Schválně, co si vyberete?